Tento článek se zaměřuje na kritické srovnání nové podoby stavebního práva s důrazem na dopady 13. novelizace, která do procesu vstoupila velmi specifickým způsobem.
Legislativní smršť a „poslanecký bypass“
Stávající stavební zákon (č. 283/2021 Sb.) provází od jeho přijetí neustálá řada změn, avšak aktuální 13. novelizace je v odborných kruzích vnímána jako bezprecedentní. Na rozdíl od běžného legislativního procesu totiž nevzešla z vládní dílny jako komplexní koncepce, ale vznikla formou poslaneckého návrhu (sněmovní tisk 67/0). Tímto krokem de facto „přeskočila“ standardní mezirezortní připomínkové řízení, které slouží k odfiltrování technických chyb. Podle odborných zápisů ČKAIT a memoranda profesních komor byla tato změna šita horkou jehlou bez dostatečné odborné diskuse. Výsledkem je stav, kdy 13. novela zavádí do systému dočasné „bypassy“ platné až do konce roku 2030, což vnáší značnou nejistotu do práce úřadů i plánů stavebníků.
Běžný stavebník: Menší kontrola, ale i vyšší riziko
Pro občana, který plánuje stavbu rodinného domu nebo rekreačního objektu, přináší novela na první pohled úlevu v podobě menší administrativy, která však může být dvousečnou zbraní. Dochází k výraznému rozvolnění u jednoduchých staveb – zákon u nich v některých případech přestává vyžadovat povinnou kolaudaci a snižuje nároky na technické parametry. To sice může zrychlit cestu k nastěhování, ale profesní komory varují před hazardem s bezpečností. Stavebník se ocitá v situaci, kdy nad jeho domem chybí finální kontrola úřadem a veškerá odpovědnost za vady nebo budoucí havárie padá výhradně na něj a jím najaté osoby. Zároveň se omezují práva sousedů na podávání námitek, což sice může omezit obstrukce, ale také to znamená, že se občan bude hůře bránit, pokud v jeho těsné blízkosti vyroste záměr, který mu zhorší kvalitu bydlení.
Drobné stavby a nová definice garáže
Významnou kapitolou jsou drobné stavby, které novela vyjímá z nutnosti jakéhokoliv povolování. Do této kategorie nově spadají stavby do 40 m² zastavěné plochy a do 5 m výšky, pokud splňují podmínky umístění na pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci. Klíčovou změnou je definice garáže – pokud garáž splňuje výše uvedené rozměry, je nově považována za drobnou stavbu. V praxi to znamená, že takovou garáž lze postavit zcela bez stavebního povolení i bez ohlášení, což je značný posun. Nicméně i u těchto „volných“ staveb zůstává povinnost dodržet odstupové vzdálenosti (zpravidla 2 metry od hranice pozemku), pokud stavebník nezíská výjimku nebo souhlas souseda.
Projektanti v pasti administrativního chaosu
Pro profesi projektantů a architektů znamená aktuální stav především obrovský nárůst administrativní nejistoty. Ačkoliv se mluví o „jednom razítku“, realita se komplikuje zaváděním nových typů dokumentací a procesů, u nichž chybí jasná metodika. Novela navíc umožňuje, aby některé specifické části projektování (např. posuzování akceleračních oblastí) zpracovávaly do konce roku 2026 i osoby bez příslušné autorizace, pokud mají odpovídající vysokoškolské vzdělání. ČKAIT to vnímá jako přímé ohrožení odborné úrovně výstavby. Projektant je nyní nucen kličkovat mezi přechodnými ustanoveními a nést plnou odpovědnost za soulad s neustále se měnícími pravidly, aniž by měl jistotu, jak budou jednotlivé stavební úřady novou legislativu v přechodném období vykládat.
Digitalizace: Systém bez jasného řádu
Původní vize plné digitalizace stavebního řízení naráží s 13. novelizací na tvrdou realitu a faktické rozmělnění původních ambicí. Ačkoliv je Portál stavebníka zákonem zaveden, digitalizace v aktuálním podání ČKAIT a dalších odborníků působí spíše jako krok zpět. Jedním z největších problémů je nejednoznačnost v tom, kdy má být dokumentace do systému vlastně nahrána. Zákon sice s digitálním úložištěm počítá, ale chybí jasná metodika a termíny, což vnáší chaos do komunikace mezi projektantem, stavebníkem a úřadem. Namísto slibovaného zrychlení a transparentnosti se tak digitalizace stává dalším administrativním břemenem, které je navíc komplikováno tlakem na zápis sítí do digitálních map – přičemž platí tvrdé pravidlo, že co v systému nebude, jako by neexistovalo.