Balijská krajina je protkána tisíci chrámy, které tvoří duchovní kostru ostrova. Zatímco minule jsme prozkoumali obecné principy, dnes se zaměříme na to, jak je organizována víra v rámci celé komunity a jak rozpoznat svatyně, které potkáváte na každém kroku.
Kahyangan Tiga: Tři pilíře balijské vesnice
Každá tradiční balijská vesnice (desa adat) je duchovně ukotvena systémem tří hlavních chrámů, souhrnně nazývaných Kahyangan Tiga. Tento systém zavedl v 11. století mudrc Mpu Kuturan a jeho účelem je sjednotit vesnici a zajistit rovnováhu mezi světem bohů, lidí a silami rozkladu.
Pura Puseh (Chrám původu)
- Charakteristika: Je zasvěcen bohu Višnuovi a zakladatelům vesnice. Představuje symbolické spojení s předky.
- Umístění: Nachází se v nejčistší části vesnice, směrem k horám (Kaja).
- Význam: Je to „hlava“ vesnice, kde se uctívá zrod a kořeny komunity.
Pura Desa (Chrám vesnice)
- Charakteristika: Hlavní chrám zasvěcený bohu Brahmovi. Je centrem oficiálního náboženského života a setkávání obyvatel.
- Umístění: Stojí uprostřed vesnice v neutrální zóně (Madya).
- Význam: Představuje „trup“ vesnice, místo pro každodenní rituály a správu věcí veřejných.
Pura Dalem (Chrám mrtvých)
- Charakteristika: Zasvěcen bohu Šivovi nebo bohyni Durze. V jeho blízkosti se vždy nachází hřbitov a kremační místa.
- Umístění: Nachází se v nejníže položené a „nečisté“ části vesnice směrem k moři (Kelod).
- Význam: Představuje „nohy“ vesnice a je spojen s procesem transformace, smrti a reinkarnace.
Architektura a vstup do posvátna
Balijský chrám nepoznáte podle jedné uzavřené budovy, ale podle systému tří nádvoří (Tri Mandala), která se hierarchicky zvedají a vedou věřícího od profánního k posvátnému:
- Nista Mandala: Vnější nádvoří pro veřejná shromáždění a přípravy.
- Madya Mandala: Střední část, kde probíhají obětní tance a rituální přípravy.
- Utama Mandala: Nejvnitřnější a nejposvátnější dvůr s věžemi Meru.
Kdo smí vstoupit?
Chrámy jsou otevřeny věřícím v tradičním oděvu (nezbytný je sarong a šerpa kolem pasu). Vstup je zakázán ženám během menstruace a osobám v hlubokém zármutku (např. krátce po úmrtí v rodině), neboť jsou považováni za rituálně nečisté (sebel).
Rituály a posvátný tanec
Život v chrámu vrcholí během oslav výročí založení chrámu, zvaných Odalan. Kromě nekonečných procesí s obětinami jsou součástí rituálů i posvátné tance.
Kecak (Opičí tanec): I když je dnes často předváděn pro turisty, jeho kořeny sahají k rituálu Sanghyang, při kterém sbor mužů rytmickým skandováním „cak-cak-cak“ vyvolává stav transu k odehnání zlých sil
Barong a Rangda: Dramatický tanec znázorňující věčný boj mezi dobrem (Barong) a zlem (Rangda), který končí rituálním transem bojovníků s dýkami kris.
Duchové na každém rohu
Kromě velkých veřejných chrámů prostupuje duchovno i soukromý prostor. Každý rodinný areál má svůj vlastní rodinný chrám (Sanggah nebo Mrajan), umístěný vždy v nejposvátnějším rohu pozemku směrem k horám.
Duchovní svět Balijců se neomezuje jen na stavby. Posvátná jsou i určitá místa v krajině, prameny nebo staré stromy (např. banyány), které jsou často ovinuty černobílou látkou saput poleng, symbolizující rovnováhu vesmíru. Před započetím jakékoli stavby se také provádí rituál Ngruwak Tanah, kterým se žádá bohyně země o povolení narušit půdu.
Příště se podíváme na to, jak vypadá život uvnitř rodinného areálu a proč má každá budova v něm své pevně dané místo.