Ve starších stavbách byla nezřídka používána nad otvory cihelná klenba. Jde o druh nízké cihelné klenby. Prostor pod nadpražím byl často vyplněn balastem (například úlomky cihel a maltou).
Tato klenba je funkční při zatížení, proto při sanaci tedy není doporučeno stropnice v relevantním či vyšším podlaží podstojkovávat. Jinými slovy – stálé zatížení zajišťuje stabilitu klenby.
Na fotografiích je uvedena poměrně plochá klenba se vzedmutím cca 8 až 11 cm na 1,4 m. Cihelná zeď je v tloušťce 45 cm, klenba je provázaná, vazáky se střídají s běhouny jak v pohledu, tak v průřezu tloušťky zdi. V siluetě otvoru jsou umístěny celkem 2 stropnice, jedna z nich v poloze blízké ose otvoru.
Pokud skrze klenbu neprocházejí žádné větší praskliny, není nutné se obávat a sanaci lze provést poměrně nenáročným zásahem. Spáry se proškrábnou a hloubkově vyspárují. Pokud jsou nějaké cihly nestabilní, je vhodné je přezdít.
K odstranění malty ze spar lze podle její soudržnosti použít ocelový koutouč pomocí vrtačky spolu s dočistění s ocelovým kartáčem nebo obyčejnou zednickou kramli.
Vyčištěné spáry je vhodné před aplikací spárovačky navlhčit například rozprašovačem pro zvýšení soudržnosti a zamezení nárazového odvodu vlhkosti z výplně.
Jako výplň lze použít spárovací maltu s vyšší pevností (doporučeno 10 MPa) nebo jinou vhodnou směs. V uvedeném případě byla použita „Výplňová malta Weber.bat výplň“. Pokud lze, je vhodné tento zásah aplikovat oboustranně.
Pokud je klenba narušena trhlinami (pravděpodobně středovými), je vhodné přizvat k posouzení statika. Obvykle kromě výše uvedených úprav provádí zajištěním ocelovými úhelníky, které se zasekají na vnitřním líci s uložením min. 150 mm. Pokud to není problém a plánuje se zateplení fasády, kdy je tedy možné úhelníky skrýt, pak je vhodné toto zajištění provést oboustranně. To je zároveň opatřením proti vzniku pozdějších vlasových trhlin a taky to zajišťuje dozdívky, které bývají na spodním líci kleneb.